Duchovní nebo též komunikační tabulky přinesly během minulého století nekonečné hodiny zábavy těm, kteří si s nimi odvážili hrát. Tabulky duchů, čarodějnic, andělů, tabulky věštců a tabulky tajemství jsou různé druhy komunikačních tabulek. Ačkoli se "mluvící" tabulky objevily v Americe až kolem roku 1880, existovalo v polovině 19. století v Evropě mnoho předchůdců. Většina měla podobu píšících planžet, které na papír zapisovali komunikaci. Edward O'Brian objevil nejstarší známý patent na komunikační tabulku v patentovém úřadě v Londýně v Anglii. Adolphus Theodore Wagner, profesor hudby a rezident Pruského království v Berlíně, podal 23. ledna 1854 svůj patent na „PSYCHOGRAF NEBOLI PŘÍSTROJ K OZNAČOVÁNÍ MYŠLENEK OSOBY POMOCÍ MENTÁLNÍ ELEKTRICKÉ ENERGIE“. To bylo 30 let předtím než byl podán první patent na komunikační tabulku ve Spojených státech.
Tento patent dále popisuje zařízení a identifikuje jej jako komunikační desku. „Přístroj se skládá z kombinace tyčí nebo kusů dřeva spojených tak, aby umožňovaly volný pohyb ve všech částech. Na jedné z nohou nástroje visí ukazatel; na jednom nebo více dalších nohách je upevněn kotouč, na který má operátor položit ruku, a od tohoto konce nebo těchto nohou visí další ukazatele. Ostatní části zařízení sestávají ze skleněné desky nebo jiného nevodiče a z abecedy a sady číslic. Když člověk, který má mentální elektřinu, položí ruku na jeden z kotoučů, přístroj okamžitě začne fungovat a ukazatel bude hláskovat v abecedě, co se operátorovi honí hlavou.“
Je docela zvláštní, že se v jeho patentu nevyskytuje žádná zmínka o duchovnu nebo okultismu. Tento pán jasně věří, že zprávy hláskované jeho zařízením jsou vytvářeny v mysli operátora. Tento sled myšlenek je duplikován v patentech mluvících desek. Ačkoli mnoho spiritualistů a praktikujících okultismu tvrdí, že ke komunikaci s druhou stranou používají komunikační desky, vynálezci, nebo řekněme majitelé patentů, nic takového netvrdí. Jak uvidíte, téměř od začátku si komunikační tabulky začaly žít vlastním životem.
O sedm let později byla podobná zařízení zdokumentována v navazujícím románu Allana Kardeca "Le Livre des Mediums", který Anna Blackwellová přeložila jako „Kniha média“. Allan Kardec, mnohými považovaný za otce francouzského spiritualismu, napsal podrobné zprávy o různých variantách komunikačních tabulek. Úplnou dokumentaci naleznete v knize na straně 160 v části SEMATOLOGIE A TYPOLOGIE:
„Aby byla komunikace duchů nezávislá na mysli média, byly navrženy různé nástroje. Jedním z nich je druh číselníku, na kterém jsou písmena abecedy rozmístěna jako na číselníku elektrického telegrafu; pohyblivá jehla, uváděná do pohybu vlivem média, s pomocí vodivé nitě a kladky, ukazuje písmena. Nemůžeme se však ubránit domněnce, že nezávislost myšlení média je zajištěna i klepáním a že tato nezávislost je přesvědčivěji prokázána neočekávaností a trefností odpovědí, než všemi mechanickými vynalézavostmi, které byly pro tento účel dosud vynalezeny. Navíc nevěřící, vždy hledající dráty a stroje,
„Jednodušší nápad, který však lze zneužít, jak uvidíme v kapitole o podvodech, je ten, který vymyslela madame Emile de Girardin a díky kterému získala četná a zajímavá sdělení. Tato vzdělaná a chytrá dáma měla slabost věřit v duchy a jejich projevy. Její nástroj sestává z malého stolku s pohyblivou deskou o průměru čtyřicetipěti centimetrů, který se volně otáčí na ose jako kolo. Na jejím okraji jsou jako na číselníku vyznačena písmena abecedy, číslice a slova „ano“ a „ne“. Uprostřed je pevná jehla. Médium položí prsty na tento stůl, který se otočí a zastaví, když se požadovaná písmena zvednou pod jehlu. Takto označená písmena se zapisují jedno po druhém a získají se slova a fráze. „Je třeba poznamenat, že horní část stolku se pod prsty neotáčí, ale že prsty zůstávají na svém místě a sledují pohyb stolku. Silné médium by pravděpodobně mohlo získat nezávislý pohyb. V takovém případě by byl experiment přesvědčivější, protože by byl méně otevřený možnosti podvodu.“
Zajímavé je, že Kardecův první řádek se zdá být zcela v rozporu s posledním řádkem Wagnerova patentu. Majitel patentu uvádí, že „komunikátor vyhláskuje do abecedy to, co se operátorovi odehrává v mysli“. Kardecův výrok: „Aby byla komunikace duchů nezávislá na mysli média…“ Tak začíná rozdělení zamýšleného a skutečného použití komunikačních tabulek.
