Planchette (francouzský výraz pro „malé prkénko“) je malý plochý kus dřeva obvykle ve tvaru srdce vybavený dvěma kolečky a otvorem pro držení tužky směřující dolů. Jejím účelem je tzv. automatické psaní. Použití planžet k vytváření tajemných písemných zpráv dalo vzniknout víře, že zařízení zprostředkovává komunikaci mezi duchy a médiem, kterou zapisuje na papír pohybem po jeho ploše. Planžety byly populární při seancích během viktoriánské éry. Na sklonku 19 století byly nahrazeny jednodušší kombinací ukazovací planžety a tabulky s písmeny a čísly, pro kterou se vžilo pojmenování Ouija. Ta posléze zcela zastínila popularitu planžet. Vědci namítají, že pohyb planžet v obou případech je způsoben ideomotorickým efektem, ale zastánci paranormálních jevů věří, že pohyb planžety ovlivňuje přítomností duchů nebo nějaké formy jiné energie.
Planchettes (plažety) měly během vrcholu své popularity nejrůznější vzhled. Americké planžety byly tradičně ve tvaru srdce nebo štítu, ale výrobci vyráběli širokou škálu tvarů a velikostí v naději, že se odliší na vysoce konkurenčním a ziskovém trhu v době rozkvětu popularity zařízení koncem 60. let 19. století. Zkoušely se výhody různých materiálů (včetně různě tvrdých dřev, indické pryže a dokonce i skla), izolovaných koleček a různých nástavců, které měly „nabíjet“ zařízení nebo naopak izolovat uživatele od zlovolných duchů. Ve Velké Británii získaly planžety klasické tvary popularizované v raných ilustracích a novinových vyobrazeních, s kulatými, tupými nosy a plochými zády. Bez ohledu na jejich tvar nebo zemi původu byly téměř všechny planžety vybaveny mosaznými úchyty koleček a malými kolečky z kosti nebo plastu. Jejich někdy bohatě ilustrované krabice byly často plné prázdného pergamenu, tužek a skládacích listů plných esoterických pokynů.
Planžety se dostaly na výsluní i v Americe v letech následujících po startu spiritismu, který začal duchovními seancemi sester Foxových v roce 1848 a ostartoval tak obrovskou popularitu všch pomůcek pro oblast spiritismu. Účastníci těchto akcí komunikovali s duchy prostřednictvím stolků, které vyklepávaly zprávy prostřednictvím série kódovaných negativních nebo kladných zaklepání. V jiných případech dostali sedící komplikovanější zprávy hláskovaných slov a frází přepisováním písmen označených klepáním, když účastníci hláskovali písmena abecedy. Zastánci spiritismu brzy začali experimentovat s vylepšováním a urychlováním různých forem komunikace, včetně ukazování na písmena vytištěná na abecedních kartách, automatickým psaním a dalšími metodami.
V zimě 1852–53 se nadšení pro hnutím moderního spiritismu a duchovní komunikace dostalo do Evropy, kde francouzský pedagog a pozdější zakladatel evropského spiritismu Allan Kardec 10. června 1853 zaznamenal vynález planžet. Té noci Kardec byl svědkem toho, jak účastník seance navrhl vhodnější alternativu k namáhavým procesům abecedního volání a klepání odpovědí. Připevnil tužku k malému obrácenému košíku, což umožnilo více účastníkům kooperativně psát zprávy od přítomných duchů. Tato myšlenka přinesla úžasné výsledky a po několika vylepšeních, jejichž výsledkem bylo pevnější dřevěné prkénko se zvěsti o tomto vynálezu rozšířily po Paříži a do Anglie, kde se planžeta začala vyrábět průmyslově.
Používání planžet v Evropě se stalo natolik populárním, že přitáhlo pozornost biskupa z Viviers, který proti jejich použití brojil v pastýřském listu v roce 1853. Navzdory jejich respektovanému postavení ve spiritismu zůstaly planžety prvních 15 let po svém objevení pouze specializovanou novinkou, vyráběnou pouze na domácí seance nebo na zvláštní žádost vědeckých kruhů. Během tohoto období zůstaly populární pouze mezi oddanými a nadšenými spiritisty. Ostatní v té době ještě z velké části spoléhali na služby médií celebrit (jako byly právě sestry Foxovi), spíše než na používání planžet a jiných zařízení typu „udělej si sám“. Média (osoby komunikující s duchy), která viděla ohrožení svého monopolu, často brojila proti těmto zařízením a varovala před nebezpečím amatérského experimentování s vyvoláváním duchů.
V roce 1867 ovšem vydal britský magazín Once a Week senzační dílo o planžetách. Článek byl přetištěn v řadě evropských a amerických novin a v roce 1868 už desítky knihkupců a výrobců hraček vyráběli planžety, aby uspokojily neukojitelnou poptávku na obou stranách Atlantiku. Kirby & Co., nesporní králové výroby planžet, tvrdili, že jen v první sezóně prodali více než 200 000 kusů. Ten rok údajně chyběla mosazná kolečka pro výrobce laboratorních přístrojů neboť byla prakticky všechna použita k duchařským planžetám.
Soumrak planžet přišel záhy po komerčním představení desky Ouija společností Kennard Novelty Company. Automatické píšící planžety se staly druhořadými za populární deskou Ouija. Jelikož první články v tisku nazvaly Ouiju „novou planžetou“, chtěli se majitelé patentu zpočátku rychle odlišit svou tabulku s planžetou od klasických planžet na automatické zapisování. První tabulky Ouija tak neměly ukazovátko ve tveru elzy jako dnes, ale jejich tvar připomínal pádlo, aby se výrazně lišily od jiných planžet té doby. Zdá se, že změny designu a zaměření na elegantně lakované desky a jejich jasně šablonovaná písmena klenoucí se přes jejich přední strany měly zamýšlený efekt a předměty byly nadšeně vítány veřejností v podstatě stejným způsobem, jakým byly píšící planžety vítány asi o 23 let dříve. Od této chvíle byly tužkou vybavené planžety, které téměř čtyři desetiletízapisovaly často zkomolené vzkazy duchů, rychle odsunuty stranou ve prospěch čistší a rychlejší komunikace těchto nových „mluvicích tabulí“. Ačkoli se píšící planžety v následujících letech dočkaly krátkého oživení, protože popularita Ouija střídavě narůstala a slábla, ve 30. letech 20. století už pouze britské hračkářské společnosti jako Glevum Games pokračovaly ve výrobě skutečných píšících planžet. OUIJA.cz se v současnosti snaží navázat na turo dnes již prakticky zapomenutou tradici a vyrábí opět plně funkční a otestované píšící planžety. Kouzlo píšící planžety je totiž nenahraditelné, stejně jako okamžik kdy čtete první vzkazy, které planžeta pod vašima rukama napsala.
